Darování vajíček - moje zkušenost

15. července 2018 v 0:00 | Klára |  Ze života maturantky
Zdravím,
dnes to bude povídání o tom, jak jsem se rozhodla darovat vajíčka. Asi před půl rokem jsem podobný článek hledala na internetu, takže i proto ho píšu.

Na začátek bych si měla upřesnit, proč ženy darují vajíčka. V dnešní době, pokud nemůže pár otěhotnět, je zde práve metoda IVF neboli oplodnění ve zkumavce neboli asistovaná reprodukce. Ale i to se může nepovést a to buď kvůli mužské nebo ženské neplodnosti. Příčin ženské neplodnosti může být opravdu mnoho (např. snížená funkce vaječník, anovulace, aj.) a to jsou důvody, které ta žena neovlivní, ale i tak jí to vezme šanci mít dítě. Proto je nejen v ČR samozřejmě spousta klinik s darovacími programy, aby pomohly někomu se založením rodiny. Tohle byla moje motivace, takže jsem jednoho dne vyhledala jednu nejmenovanou kliniku v Praze.
Nejprve jsem vyplnila na internetu krátký formulář se základními informacemi jako mail, adresa, jméno a přišel mi nazpět e-mail s postupy a termínem na komplexní vyšetření (odběr krve sestrou, gynekolog, genetická konzultace). Musela jsem vyplnit podrobně rodinnou anamnézu do dotazníků, které přišly v mailu a přinést lékařské zprávy od mých odborných lékařů. Pak jsem se dostavila na kliniku, kde mi vzali celkem dost krve na různá vyšetření, prokonzultovala jsem ty listy s ra s genetikem a na závěr mě vyšetřila gynekoložka. Musím říct, že mě až překvapilo, jak byla klinika moderní a všichni moc milí a ochotní. Dali mi také dost materiálů a poslali mě domů. Za 3-4 týdny měla přijít první zpráva o mých výsledcích.
více v cč
 

Mé TOP 3 sitcomy

13. července 2018 v 0:00 | Klára |  Sleduju
Zdravím,
dnes vám představím své nejoblíbenější sitcomy. Sitcom je pro mě milých dvacet minut, které si VŽDY pouštím k jídlu a i mimo samozřejmě. Pokaždé mám rozkoukaný jeden z těchto tří.

JAK JSEM POZNAL VAŠI MATKU/ HIMYM (2005-2014)

Sitcom má devět sérií, kdy Ted Mosby vypráví svým dětem, jak ponal jejich matku. Vyprávění obsahuje spoustu Tedových vztahů, jeho 4 kamarády a jejich každodenní večery v baru i jinde a spoustu vtipných scén. Seriál mám ráda i kvůli všem těm teoriím (po druhé hodině ráno se nic dobrého nestane), rutinám (fackodání) a dalším jedinečným věcem, které všechny mají svoje historky, např. balící technika "naháč".
Co si mi na seriálu nelíbí je, že má pár momentů, kdy je trochu melancholický-jako třeba Tedovo propadání zoufalství, že nikdy nenajde svou Mrs. Mosby. I tak seriál zbožňuji, viděla jsem ho už 5x a znám skoro všechny díly nazpaměť.












VÍCE V CČ :)



Selhání jako motivace?

11. července 2018 v 0:00 | Klára |  Ze života maturantky
Zdravím,
dnes vám chci něco povědět o mojí motivaci cvičit a možná i jíst zdravěji.

Bude to už měsíc, kdy jsem šla s mámou na cvičení. Jo, i v našem městě se pořádají skupinová cvičení. Není to posilka, není to cvičení doma. Je to horší. Krom toho, že dostáváte fakt do těla, cvičí s váma hafo lidí, kteří na vás koukají. Stopro. Takový to, jak se říká, že po vás nikdo nekouká? Možná tak v tom fitku. Je to kec! Já jsem celou dobu koukala po VŠECH, jestli jsou horší než já. A co nejhorší? Nebyli.

Ale začneme pěkně od začátku. Grupa ženských kolem třiceti, čtyřiceti a já, která si myslí, že to bude jen jako hodina těláku ve škole. Začly jsme kardiem, které trvalo tak deset hodin a po kterém jsem si neříkala, že mi je blbě, ale suverénně sem hledala místo, kde můžu zvracet. Nenašla a nezvracela btw. I když trenérka byla asi ten nejmilejší člověk na planetě, vlasně všechny, které byly méně červené a mrtvé než já. Take všechny...

Hned druhý den jsem měla fyzioterapie kvůli krční páteři. Poslední cvičení konkrétně.

Terapeutka: Musíte začít cvičit.
Já: Cvičit? Co jako?
T: Ve vašem případě..cokoliv!
-mám 70 kilo a 172 cm, ale v té chvíli jsem si připadala na vrcholu obezity-
J: Můžu běhat?
T: Ne. Neznáte správnou techniku.
J: Aha. Můžu cvičit doma?
T: Ne. To vám nevydrží.
J: Stačí chodit se psem?
T: Jasně, že ne.
J: A co mám teda dělat?
T: No... cokoliv.

Aha..

Pak mě informovala, že v každém městě jsou nějaká skupinová cvičení, tak ať chodím tam. No nebudu jí říkat, že sem na jednom byla zrovna včera a málem měla infarkt srdečního svalu, pomyslela jsem si.

A namotivovaná jsem si ten večer (i přes poznámky na rehábkách) zacvičila 30 days shred od Jillian. Ráno jsem se vzbudila do nového dne úplně rozzářená s myšlenkou, že to chci každý den.
Blbý bylo, že mi druhý den vyřezávali pihy, takže jsem nemohla dalších x dní cvičit, ale pointa? I po té pauze jsem sále namotivvovaná. Bomba. Možná tenhle článek bude počátek mých fitness rozprávek anebo také jejich koncem. Každopádně jsem tím chtěla říct, že když se nedaří mě, tak je to motivace to změnit :)

Mějte se krásně
 


Jak a proč jsem začala vařit

9. července 2018 v 0:00 | Klára |  Ze života maturantky
Zdravím,

v roce 2016 jsem zjistila, že jsem ten nejvíc marnej člověk na vaření. Jako úplně reálně jsem si nedokázala udělat ani vajíčka. Nevím, co byl ten první impulz, který byl natolik silný a motivující, že vydržel až do teď. Možná to byl fakt, že jsem se chtěla stravovat zdravěji a levněji. Nebo být na sebe pyšná, že si dokážu připravit jídlo a tak udělat další nezávislý krok v mém životě.

Každopádě jsem si dala předsevzetí na rok 2017, že začnu vařit. Pustila jsem se do toho po hlavě. K narozeninám jsem si prosila zástěru a založila jsem si nový sešit na tipy a takové to basic vaření. Jak udělat dokonalé palačinky, vajíčka a věci, které někdo umí už na základce. Já jsem nikdy tuhle potřebu ani neměla, jelikož moje mamka umí dokonale vařit a já jsem vždy nesnášela jakoukoliv kritiku na mou osobu (nyní to je jeden z mých hlavních bodů, na kterých makám v rámci práce na sobě samé).

Na začátku jsem myslela, že jsem největší neschop a že nikdo jako já není. I přesto jsem vygooglovala "Jak se naučit vařit" a divila jsem se kolik článků jsem našla. Mimo tohohle skvělého motivačního článku se mi zalíbil i tento článek o tom, jak skutečně začít krok za krokem. A podle toho jsem si vedla i svůj sešit s poznámkami. Pak jsem se do toho pustila a začala nějak přijímat kritiku a rady od mé mamky. Ona byla nadšená, že její dcera bude možná i na vdávání Smějící se a já z prvních poživatelných výsledků.

Dnes jsem nadšená z každého nového jídla, které uvařím. I z těch již osvědčených. Miluju ten pocit, když někdo okusí můj pokrm a chutná mu. Vaření beru jako celoživotní výzvu, jelikož vidím pořád jídla, která se chci naučit. Mým nejbližším cílem je nauči se pořádný poctivý vývar a to jak použít papiňák. Velmi sluníčkově musím rovněž dodat, že vaření mě naučilo trpělivosti a začala jsem díky tomu pracovat na mém problému s kritikou.

Vězte, že i na tomto blogu, ač není a nikdy nebude o vaření, se budou čas od času objevovat recepty.

Dobrému jídlu zdar

Itálie

7. července 2018 v 0:00 | Klára |  Ze života maturantky

Do Itálie jsem jela na deset dní se školou a to kvůli praxi. To znamená, že jsme každý den dopoledne putovali s místní univerzitou po nemocnicích a zdravotnických zařízení.

Odpoledne jsme se pak poflakovali na pláži a jedli jsme tuny té nejlepší zmrzliny na světě.


Ochutnali jsme i těstoviny (al dente) a několik spoustu pizzy a překvapivě musím říct, že jsem jedla i lepší. Co mě ale kromě zmrzliny skutečně dostalo byl nějaký slaný chléb (asi foccacia).


Navštívili jsme také Loreto, podle mě vážně skvost. I když nejsem katolík, Loreto mě uchvátilo.


Ani cesta autobusem nebyla tak hrozná. Nakonec jsem nějak i přežila skutečnost, že se mi asi třetí den rozbil mobil.

Ale do Itálie jsem se nezamilovala. Nádherná italská města a prosluněné balkonky s bambusovými žaluziemi budu sledovat raději jako krátkodobý turista. Stejně jako nohy od písku a věčný zápach rybiny.



Myslela jsem, že mentalita Italů mi bude velmi blízká, ale po prvním nakupování jsem se spletla. Stáli jsme v kilometrové frontě, mezitím co nakupující diskutovali s prodavačkou o koupeném zboží v přátelské vykladačské rovině. Ostatní se usmívali a povídali si ve volných chvílích mezi sebou. Žádný stres, přešlapování a protáčení očí. Zní to mile, i teď, když to píšu se divím, že se mi v té chvíli stýskalo po Česku...

Zlodějka knih

5. července 2018 v 0:00 | Klára |  Čtu
Název: Zlodějka knih
Autor: Marcus Zusak
Žánr: literatura pro mládež, historický román
Vydání: Argo, 2014
Počet stran: 526 stran


Anotace:
Kniha vypráví příběh Lisel, která se během 2. světové války dostane do pěstounské rodiny manželů Hubermannových, aby zde začala nový život. Liesel se snažé zapadnout- doma i ve škole, kde si z ní spolužáci utahují, protože neumí pořádně číst. Liesel je odhodlaná tuto situaci změnit. A získá k tomu pomoc svého dobrosrdečného nového tatínka. Hans se s Lisel učí dny i noci, během nichž se Liesel snaží podrobně prostudovat svoji pvní knihu, Hrobníkovu příručku, kterou si tajně odnesla z pohřbu svého bratra. Liesel se také spřátelí s jejich novým hostem, židovským uprchlíkem Maxem, kterého před nacisty skrývají ve sklepě. A právě Max je dalším, kdo ji povzbuzuje ve čtení a touze se vzdělávat. Postpně se mění i její přátelsví s mladým sousedem Rudym, který ji sice škádlí, ale přitom se do ní zamiluje. Dobu plnou utrpení a strádání všichni překonáají pomocí knih, které nejen pro sebe Lisel krade v knihovně místního starosty. A postupně se naučí vážit si nejen síly slov, ale i moci nad nimi.

Moje recenze:
Možná není nejlepší přijít s první recenzí a hned negativní, ale myslím si, že Zlodějku knih čtenáři buď milují nebo jako já je vážně nezaujme (vycházím z recenzí z Databáze knih). Tak pojďme zjistit proč.
Anotace mě oslovila, ale za celou dobu jsem se nedokázala ztotožnit s hlavní postavou a pochopit ji. Možná proto, že příběh ani nevyprávěla ona, ale Smrt. Ano, skutečně. V podstatě jsem ale na tuto skutečnost občas pozapomněla. Za cca každých padesát stránek mi to bylo opět poněkud zbrkle připomenuto jako kdyby na to autor zapomněl též.
Děj tu taky nebyl pro mě poněkud valný. Mám pocit, že dobrých dvě stě stránek se nedělo nic zajímavého. Lieseliny dny v německém městečku mě brzy omrzely a celkem mě nudily. A filozofickou stránku, která byla prý přednější než akční děj, jsem asi nepochopila. Úryvky mezi textem mi nevadily, občas nebavily a ke konci jsem je i přeskakovala.
Konec byl nejakčnější a nejvzrušující částí, na pohled rychlý a odbytý, což je dáno dle mě tím kontrastem mezi předchozím nudným dějem.

Hodnocení : z 5

Moje ideální léto?

3. července 2018 v 0:00 | Klára |  Ze života maturantky
Tak poslední prázdniny na střední... DOUFÁM :D
Co bych chtěla udělat?
V jednoduchých bodech vám poradím jak využít čas produktivně a aktivně.
  • Letní brigáda - sice se řeší už tak v květnu, ale pořád máte aspoň šanci
  • Darování krevní plazmy
  • Filmový maraton (Marvel, Disney,...)
  • Nový seriál (chystám článek)
  • Začít psát blog
  • Učit se (na maturitu, na nic jinýho asi ne)
  • Jít ven se psem, nebo bez psa
  • Cestovat, klidně jen po Česku
  • Být s nejbližšími
  • Uklízet a vyhazovat zbytečnosti
  • Číst
  • Spát
  • Pařit, slavit
  • Jíst a pít
  • Cvičit
To je tak nějak z toho mého. V podstatě od každého puntíku zde bude článek :)
Takže doufám, že jste se inspirovali a jsem ráda, že jsem vám tímto mohla trošičku prozradit, o čem to do budoucna bude :)

Ciao amigos :)

O mně

1. července 2018 v 11:28 | Klára
Ahoj všichni,

jmenuju se Klára a rozhodla jsem se psát blog. Místečko na internetu pro mé myšlenky, zhlédnuté filmy, přečtené knihy, rozběsněné názory a několik set fotek :) A samozřejmě tipy do života protkané mými "zkušenostmi".

Je mi osmnáct let a právě jsem dokončila třeťák oboru zdravotnického lycea. Bydlím ve Středočeském kraji v menším městečku v bytečku se psem... nejen se psem. Za šest dní to budou dva roky a osm měsíců, co tak nějak chodím s jedním božím klukem. Já ve znamení Ryb, on ve znamení Blíženců. Oba v nebelvírské koleji.

Jop jsem magor na znamení, jsem potterhead, taky sleduju několik skvělých seriálů, plavu, běhám, občas cvičím, jím spoustu jídla, vařím se svojí suprčupráckou zástěrou a za rok mě čeká maturitní zkouška :O

Tak to by byl můj první článek.

Mějte se hezky

Kam dál